Oblasti dnešního Opavska a Hlučínska patřily ve 2. polovině 19. století k prudce se rozvíjejícím centrům rakouskouherské monarchie. Jako hlavní město rakouského Slezska byla Opava významným správním a samosprávním centrem – své sídlo zde měl Slezský zemský sněm i zemský soud. Hlučín byl v rámci regionu na přelomu 19. a 20. století větším městem, které však připadalo Prusku. Během pátrání se zatím nepodařilo nalézt záznamy týkající se cyklistiky. Pokud v Hlučíně existoval velocipedistický klub, můžeme soudit, že byl německý. K dějinám cyklistiky v Opavě a okolí máme již daleko více zpráv. Následující řádky se budou věnovat německým počátkům cyklistiky.

Počátky cyklistiky v Opavě

Opavská cyklistika má své počátky již v roce 1884, kdy byl ve městě ustaven Erster schlesischer Bicycle-Club. Můžeme předpokládat, že spolek vznikl v období, kdy ve městě byl dostatek vlastníků jízdních kol, která se zde patrně dostala na přelomu 70. a 80. let 19. století. Německý spolek organizoval mnoho závodů a soutěží, o čemž svědčí řada dochovaných medailí. Kupříkladu ta z 20. května 1888, kdy spolek připravil silniční závod na 170 km. Z tohoto závodu je dodnes dochovaná pamětní medaile s ouškem, která na aversu zobrazuje cyklistu jedoucího na vysokém kole. Obraz obklopuje německý majuskulní zápis ERSTER SCHLES. BICYCLE CLUB TROPPAU. Na reversu je ve vavřínovém věnci nápis 170 KM/ 20. 5. 1888.[1]

Stavba velodromu

Opavská městská rada 15. června 1887 odsouhlasila pronájem několika parcel u střelnice cyklistickému klubu za účelem zřízení závodní cyklistické dráhy v blízkosti tzv. Jägerhausu, v prostoru zvaném Elyseum. Ačkoliv pozemky získal První cyklistický klub, stavbu dráhy koordinoval Moravsko-slezský závodní spolek pro sport cyklistický (Mährisch-schlesischer Rennverein für Radfahrsport), který po svém ustavení v létě roku 1888 převzal provoz nejstaršího slezského velodromu a také hrazení nájemného. Závodní dráha byla na svou dobu kvalitní a obdobnými dráhami ve své době disponovala pouze Praha, Vídeň a Štýrský Hradec. Právě opavský velodrom se měl stát centrem závodní cyklistiky v prostoru mezi Vídní a Vratislaví. Stavební práce velodromu o délce 333 a 1/3 m provedla po vzoru berlínského velodromu nákladem 8000 zlatých stavební firma Josefa a Huberta Kmenttových. Dráha byla otevřena 9. září 1888 a její uvedení do provozu zachytil Opavský týdenník následovně obsáhle: „Závody velocipedistů v Opavě. Mladistvý, ale snaživý spolek velocipedistů v Opavě oslavil minulou neděli otevření své nové dráhy v městském parku velikým závoděním, jež nabylo rázu mezinárodního a stalo se zajímavým hlavně proto, že se k němu dostavili kromě četných, neneslavných jezdců z Rakouska a z Německa zejména tři z nejproslulejších zápasníků té doby, A. Sild z Vídeňského klubu „Die Wanderer“, jenž před nedávnem ve Vídni překonal „mistra Evropy na tricyklu“, Alfred Gericke „mistr Uherska“ a Josef Cífka „mistr Čech“. O půl třetí hnul se malebný průvod, jehož se účastnilo asi 150 bicyklistů, maje v čele starostu spolku A. Strasillu z Těšínské ulice městem na závodiště, jež ve slavnostní výzdobě poprvé vítalo přečetné a namnoze vybrané obecenstvo. Pozorovali jsme v první řadě p. zemského hejtmana, hraběte Larische-Monnicha s urozenou chotí a s komtesami Vlčkovými, knížete K. Lichnovského s rodinou a mnoho jiné šlechty, pak zástupce města Opavy atd., kteří vesměs pozorně sledovali závody až do konce. Úvodní čísla totiž Závod Nováčků (1000 metrů), v němž mezi 6 závodícími zvítězil V. Guth z Vídně a Jízda Juniorů tj. těch, kteří ještě nikde nedosáhli první ceny (2000 m), v níž nad 7 soupeři týž ostal vítězem, celkem méně napínala. Rovněž tak Jízda Tricyklistů (3000 m), v níž obratný Sild snadno o celé kolo předjel méně cvičené protivníky a Jízda o čestnou cenu dámskou (3000 m), ve které Opavské druhy své překonal Ad. Schnidler. Zajímavější byla jízda na bezpečných strojích (3000 m), která se brzo proměnila v závod dvou nejlepších německých jezdců v Rakousku, Gericka a Silda. Statný Gericke výborně vedl posledních šest kol, tak, že Sild již se vzdával závodění. V tom ztratil Gerika za poslední zatáčkou rovnováhu a skácel se do písku na štěstí si nikterak neublíživ. Za to v „Jízdě o mistrovství ve Slezsku a na Moravě“ – k níž p. Cífka jako Čech nebyl připuštěn, ačkoli se čestné ceny chtěl vzdáti ve prospěch místního spolku – předstihl Gericke s velikou bravurou své německé soky z Vratislavi, z Vídně a z Prahy. Závod na tandemech (3000 metrů) poskytl znalcům divadlo v dějinách sportu vzácné. Nedostavením se Niederstettera z Vratislavi stalo se, že proti mistru Sildovi a soudruhu jeho Krischkovi zasedli na dvousedlové trojkolí Cífka a Gericke, oba nováčkové poprvé na tomto stroji závodící. Nad to měl Sild svůj lehounký stroj závodní, Cífka těžké cestovní kolo Opavského klubu. Přes tento nepoměr vedl Cífka jadrným spurtem mistra 7krát kolem za sebou, vzdálenosť mezi oběma stále rostla, tu smekla se vítězům v polovici poslední objížďky kaučuková obruč s pravého kola a následkem této nehody přišli o vítězství už jisté. Hned prvním tímto výstupem na závodišti vynutil náš statečný krajan, jenž už přípravnými jízdami byl okouzlil milovníky sportu, také v předpojatých kruzích širších úctu k závodnímu světu českému, jehož zástupcem byl u nás. Proto nastalo všeobecné napětí, když v 10kilometrové jízdě následující objevil se na dráze s mistrem Uher, Moravy a Slezska. Lehounce vyšinul se bílý náš sokol na svůj Triumf – tak slove jeho závodní kolo – a na dané znamení střelou vyrazil od mety. Bylo velezajímavo pozorovati oba tyto výtečné jezdce zápolící o přednosť a slávu svoji a svých klubů. Čech Cífka, svižný, klidný a elegantní letěl jako šipka napřed, za ním uháněl svalnatý Gericke, pracuje silou obří. 30krát obletěli závodiště a 29krát brillantně vedl „mistr Čech“ za sebou „mistra Uher, Slezska a Moravy“. Obecenstvo namnoze bledo a bez dechu sledovalo velikolepý zápas. „V před Gericke! mužně v před!“ pobízeli mistra učedníci – vše bylo však marné. Konečným mohutným rozmachem ostavil jej Cifka daleko za sebou uraziv 10 km na promočené dráze za 21 minut 29 sekund. Zajásali našinci a se smíšeným pocitem závisti a obdivu sledovali Němci vítěze, an klidně objížděl dráhu přijímaje zasloužený hold. Vzrušení všeobecné dostoupilo vrcholu, když hned potom opět objevil se na dráze p. Cifka chystaje se k Velikému Handikapu. Při jízdě té dává nejlepší jezdec ostatním kus napřed. K závodění přihlásilo se tu nejvíce, – celkem 13 účastníků, mezi nimi i mistr Gericke a Sild, kteří však za těch okolností i bez boje ustoupili, uznávajíce tak „mistra Čech“ za nejlepšího bicyklistu v Rakousku. Ostatním 10 spoluzávodníkům dal Cifka od 120 m až na celé kolo napřed. Veliký Handikap byl korunou závodů, nejdokonalejším výkonem Cifkovým. Nevídaným spurtem vyrazil z cíle a hned v prvních objížďkách 3-4 soky přeharcoval. V modré čapce a bleděrůžovém triku svém kmital se jako vlaštovka mezi závodníky, kteří semo tamo se hemžili po celé dráze; v předposledním kole předjel dva poslední a nejlepší – Korbsteina a Thoneta, kterým dal po 280 m napřed – a vyjel při 9 objížďce přes cíl jako vítěz bez konkurrentů ostativ všecky daleko za sebou. Vyznamenán byl dvěma velikýma zlatýma medailemi v ceně 70 zl., zlatým prstenem s brillantem v ceně 30 zl. a bohatým psacím nářadím v ceně 50 zl., jež mistru Handikapu věnoval starosta spolku p. Strasilla. První závody tyto ostanou zajisté všem účastníkům dlouho v milé upomínce. Nová závodní dráha jest 333,33 m dlouhá a podle úsudku znalců, co do stavby důstojně se druží k nejlepším závodištím velkoměstským.“

K jednomu z největších závodů na opavské závodní dráze došlo 2. června roku 1889, kdy se zde konaly mezinárodní závody. Přítomny byly i významné osobnosti, uveďme alespoň zemského prezidenta Franze hraběte Merveldta, purkmistra Opavy Franze Hauera a generálmajora Eduarda rytíře Smalawski-Pilawa. I přes nepřízeň počasí se závody těšily velkému zájmu jak ze strany cyklistů, tak i ze strany diváků. Závod se jel v deseti kategoriích: závod juniorů, závod se dvěma bezpečníky, závod nováčků, závod na tříkolkách o mistrovství Moravy a Slezska 1889, závod o cenu Moravsko-slezského závodního spolku pro cyklistický sport, závod na 2 km, závod na 10 km, závod na tandemech, závod na dvojkolkách s hendikepem a konečně závod útěchy. V hlavním závodě zvítězil Adolf Paul z Vratislavi, druhé místo získal Pražan Ludwig Blaschek a na třetí pozici se umístil Richard Sonntag z Opavy, člen cyklistického klubu. Jednou z cen závodu byla medaile s ouškem, která na aversu zobrazuje cyklistu jedoucího na vysokém kole. Obraz obklopuje majuskulní nápis M’AHRISCH SCHLESISCHER RENNVEREIN IN TROPPAU. Na reversu je pak uprostřed vavřínového věnce umístěn pětiřádkový nápis PREIS/ GROSSES/ INTERNATIONALES/ RENNEN/ 2 JUNI 1889.[2]

V květnu roku 1898 uveřejnil Opavský týdenník informaci, která svědčí o zdravé kondici německého klubu i po téměř patnáctileté činnosti: Sport. Cyklistický sport v Opavě na německé straně rozšířil se do té míry, že První Rakousko-Slezský klub v Opavě počne v krátké době vydávati zvláštní sportovní časopis pod názvem „Troppauer Radfahrnachrichten”. Povede všecek cyklistický ruch ve Slezsku v evidenci a bude si všímati také ve značné míře cyklistického sportu u ženských.[3]

Omezující poplatky

Opava byla tehdy prudce se rozvíjejícím městem, které se chtělo zařadit mezi ostatní evropská hlavní města. Počet cyklistů zde trvale od 80. let 19. století stoupal a kvůli vybírání poplatku za bicykl opavským magistrátem v neděli 8. května 1898 na schůzi německých cyklistů v Opavě vzešel protest proti daním z jízdních kol. Od šesti set opavských cyklistů se tehdy ročně vybralo 900 zlatých, tedy 1,5 zl. za jeden bicykl. Opavský týdenník uvedl, že „za to cyklisté nemají nic, leda všelijaká opatření a stálé tresty za každý nepatrný přestupek“.[4] Vybraný obnos financí byl postupován městské chudinské pokladně. Víme, že v roce 1901 bylo ve městě 720 jízdních kol, tedy že jedno kolo připadalo již pouze jen na 37 obyvatel města. Že té době byla jízdní kola ve městě již běžně dostupná, o čemž vypovídá také založení Mährisch-schlesischer Arbeiter-Radfahrerbund (Moravsko-slezský svaz dělnických cyklistů), který ve městě působil již od roku 1897 a od 6. listopadu 1910 byl posílen Ortsgruppe troppau des verbandes der Arbeiter-Radfahrervereine Österreichs (Místní skupina Opava Svazu dělnických cyklistických spolků Rakouska. Jízdní kola bylo možné zakoupit přímo ve městě, např. v roce 1897 nabízel bicykly štýrské zbrojovky na Horním náměstí Oskar Suchý. Prodejce nabízel zdarma k zakoupenému bicyklu výcvik jízdy.[5]

Od přelomu 19. a 20. století zastával post předsedy cyklistického I. schlesischer Bicycle-Clubu (později I. schlesischer Radfahrer-Verein) do jeho zániku v roce 1909 MUDr. Otto Maly (dlouhá léta ordinoval jako praktický lékař a současně pracoval i jako lékárník ve zdejší lékárně „Deutsch – Ordens – Kreuz“). Měl titul královského a sanitárního rady, byl mnoho let ředitelem léčebného a ošetřovacího ústavu Marianum a od roku 1902 několik volebních období za sebou i opavským obecním radním.[6]

Útlum cyklistiky

Stejně jako jinde, i na Opavsku brzy začala závodní forma sportu ztrácet na popularitě a jezdci se věnovali sportu především rekreačně a původní závodní ambice prezentované zejména stavbou velodromu vymizela. Již v roce 1909 turistický průvodce zmínil, že „Opavským cyklistickým spolkem pořádané závody na jeho vlastní, v opavském městském parku ležící závodní dráze se v dřívějších letech vždy setkávaly s mimořádnou účastí. (…) Cyklistika má jako vlastní sport svůj vrchol již za sebou a dnes představuje už jen oblíbený dopravní prostředek„. Pro příští léta nahradila Opavu jakožto centrum cyklistiky nedaleká Ostrava.

Německý I. slezský cyklistický klub se v roce 1901 spojil s Moravsko-slezským závodním spolkem pro sport cyklistický v nový spolek nesoucí název Erster schlesischer Radfahrerverein (I. slezský spolek velocipedistů). Spojení dvou spolků však nepřineslo žádaný výsledek a vedl stejně k jeho rozpadu, respektive k fúzi s Německým sportovním spolkem (DSV). Smyslem slučování byl zisk pozemků nevyužívaného velodromu v atraktivním prostoru městských sadů pro potřeby vzmáhajícího se fotbalu. Fotbalové zápasy se v Opavě staly společenskými událostmi a ve městě a jeho okolí docházelo ke vzniku nových klubů. Troppauer Fussballverein se v roce 1909 spojil s původním cyklistickým spolkem, aby mohl využívat pozemky, na nichž v současnosti stojí Městský stadion. Nový klub dostal jméno Deutscher Sportverein Troppau, pod zkratkou DSV vystupoval klub až do začátku druhé světové války. Věnoval se však převážně zimním sportům, fotbalu a tenisu.

Petr Lexa Přendík

---

[1] MATEJKO-PETERKA, Ilona, Ondřej HANIČÁK a Martin JANÁK. Spolkový život ve Slezsku: spolky ve světle dochovaných památek. Opava: Slezské zemské muzeum, 2016, s. 39.

[2] MATEJKO-PETERKA, Ilona, Ondřej HANIČÁK a Martin JANÁK. Spolkový život ve Slezsku: spolky ve světle dochovaných památek. Opava: Slezské zemské muzeum, 2016, s. 39.

[3] Sport. Opavský týdenník, 11. května 1898.

[4] Tamtéž.

[5] Inzerát. Opavský týdenník, 27. března 1897.

[6] Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Opava. Číslo listu NAD: 1388, evid. číslo pomůcky: 853 Opavský bruslařský spolek, Opava 1903–1926 (inventář).